Astmatický záchvat kamaráda mě hrozně vyděsil

Na mé první setkání s astmatickým záchvatem nikdy nezapomenu. Poprvé jsem viděla člověka, který se dusil. Ostatní se mu snažili pomoci. Oni byli v klidu, jednali podle instrukcí lékaře a nedělali to poprvé. Jen já jsem se ještě dlouho budila v noci z hrozného snu. Bála jsem se, že se mi to stane taky.

Když jsme já a moje sestra byly malé holky, jezdily jsme na prázdniny na chatu na Vysočině. Maminka byla učitelka, takže jsme tam trávily celý červenec a srpen. Chodily jsme do lesa, na koupaliště, líbilo se nám tam.

V nedalekém městě dodnes žijí vzdálení příbuzní mé matky. Měli tehdy děti přibližně stejného věku jako jsme byly my dvě se sestrou. V rodinné usedlosti trávily prázdniny i jejich další příbuzní, bratranec a sestřenice. Občas jsme tam chodívaly s mamkou  na návštěvu po nákupech, někdy jsme se my všichni potkávali na koupališti.

 V té době se o nemocech moc nahlas nemluvilo, jestli si ještě vzpomínáte. Alespoň tak to bylo u nás. Dospělí si cosi šeptem sdělovali a zmlkli, když se děti přiblížily. Byla tehdy prostě jiná doba.  Jednou jsme si my děti hrály na trávníku, kolem pobíhaly slepice, byl hezký letní den. Jeden z nás, Martin, se najednou zastavil a vypadalo to, že nemůže popadnout dech. Jakoby rychle utíkal a pak si potřeboval odpočinout. Pořád se nadechoval, ale nemohl vydechnout. V té chvíli vypadal jako krocan. Připadalo nám to divné. Navíc začal rudnout v obličeji. Jeho sestra jako jediná z nás věděla, co se děje a rychle zavolala babičku. 

Já a sestra s maminkou jsme raději jely domů. Měla jsem o Martina strach. Bála jsem se, že umře. Na první pohled to vypadalo hrozně. Až pak mi maminka řekla, že Martin má astma. Nemocní prý mají potíže s dýcháním a musí si do krku šplíchat léky, aby astmatický záchvat pominul a oni zase mohli normálně dýchat. 

Druhý den jsem si oddechla. Martin byl jako dřív, vypadal úplně zdravý. Až po mnoha letech jsem se dozvěděla, že všichni dospělí měli z Martinových záchvatů strach, obzvlášť tehdy, kdy u toho nebyli jeho rodiče. Jako matka dvou dětí to naprosto chápu.

Martin má dnes přes třicet. Je v pořádku a období dětských astmatických záchvatů je u něj minulostí. Astma má dnes pod kontrolou, oženil se a má dvě dcery. Nežádoucí prognózy v jejich případě selhaly, ani jedna z nich astma nezdědila. A to má Martinova manželka alergii na pyly a v dětství se jí nevyhnul ekzém. Jejich šikovné holky prostě měly štěstí, že nezdědily rodové dispozice a jsou zdravé.