Když jídlo škodí

Téměř deset procent dětí do tří let trpí potravinovou alergií. Může za to geneticky porouchaná imunita a také civilizační vlivy. Nemoc se nevyhýbá ani kojeným dětem.

S okolním světem se kontaktujeme na jedné straně prostřednictvím slušně odolné kožní bariéry a na druhé straně skrze naše křehké sliznice, které jsou pro látkovou výměnu přímo předurčeny. Prostřednictvím sliznic dýcháme i trávíme. Vdechovaný vzduch a požité potraviny jsou ovšem také miniaturním světem plným nebezpečí, například v podobě mikroorganismů či toxických látek. K rozpoznání případného ohrožení slouží jeden z nejsložitějších systémů přírody vůbec -imunita neboli obranyschopnost. Bez ní bychom nezvládli ani banální rýmu a jakýkoli nesterilní pokrm by nás okamžitě ohrozil na životě. Naše obranyschopnost se naučila rozlišovat mikrosvět organických částiček (toxinů, virů, bakterií parazitů, hmyzu, plísní, ale i pylů, roztočů, lupů, chlupů a potravinových komponent) prostřednictvím jejich povrchových znaků. Povrchové rozpoznávací znaky jsou pro jednotlivé organismy a látky přírodní povahy víceméně typické a jsou obvykle bílkovinné povahy. Pokud znaky vzbudí podezření, naše imunita (sloužící jako „ochranka“ objektu) zahajuje protiopatření.

Zmatená imunita

Tato imunitní schopnost má prehistorické kořeny, vznikla dokonce již u primitivních organismů a snaží se zdokonalovat dosud. Rozpoznávací i výkonná schopnost obrany se vyvíjí daleko před narozením. Mohutným impulzem k rozsáhlé a komplikované imunitní odpovědi je ale samotné narození, respektive zapojení plic a trávicího traktu do kontaktu s okolním světem. Slizniční imunita by se měla především naučit rozeznávat nebezpečné od neškodného. A právě v záměně hodného za zlé hledejme příčiny mnoha nemocí včetně alergie. Nejsme a ani nemůžeme být dokonalí, nemáme bohužel dokonalou ani svou imunitu. Plných 40 procent lidí se dnes rodí s dispozicí k alergickému onemocnění. U pětiny z nich se toto vychýlení projeví potravinovou alergií ještě v průběhu prvního roku života.

Útok na organismus

Pokud je malé dítě kojeno či je mu nabídnuta lahvička s kojeneckou výživou, nabízíme kromě kalorií a vitaminů také miliardy bílkovinných znaků. Lékaři je nazývají antigeny. Drtivá většina těchto bílkovinných antigenů (například části syrovátky, bílku či lepku) je pro zdravé děti výhodná a měla by projít fyziologickým trávením za velkorysé tolerance slizniční obranyschopnosti. Bohužel jsou ale u mnoha malých dětí výživné bílkoviny pochopeny buňkami slizniční imunity trávicího traktu jako agresor-vetřelec a začnou nepřiměřené obranné kroky. Ty ve svém důsledku poškodí sliznici střev i systém trávení. A po lavinovitém biochemickém šíření krví a tkáněmi ovlivní nakonec i celý organismus.

Kde je příčina

Proč se bílkovinné znaky mléka, vajíčka, obilovin, luštěnin, ovoce, zeleniny, koření či ořechů začnou chápat jako nebezpečné, je předmětem mnoha studií a výzkumů. Větším dílem je za to odpovědná geneticky porouchaná imunita, menším dílem vnější faktory včetně těch civilizačních. Vinen by mohl být přetechnizovaný způsob života, málo pohybu, více stresu, přehnaná rozmanitost a rozmazlenost výživy matek i dětí, narušené složení střevní fl óry, časté předepisování léků včetně antibiotik, domácí izolace či naopak kolektivní dětská zařízení, vyšší frekvence dětských nemocí, menší počet sourozenců, přibývající očkování, chemicky neutěšené mikroklima našich bytů i znečištěné makroklima našeho životního prostření. Nezapomeňme ani na úzké soužití s domácími zvířaty. Ať je to jakkoli, u osmi procent dětí potravinová alergie vzniká a přibližně u dvou až čtyř procent dospělých přetrvává. Méně často alergie na potraviny propukne až v dospělém věku, pokud ano, bývá dost nebezpečná.

Jak se zjistí

Jedna potravina může vyvolávat nekonečné množství příznaků (nevolnost, zvracení, bolesti břicha, křeče, průjem, svědění, vyrážka, otoky, rýma, dušnost, kolaps a mnoho dalších), stejně jako může být jediný příznak (kupříkladu vyrážka) vyvolán nepřeberným množstvím potravin. U pravé potravinové alergie by se měly v těle dítěte prokázat alergické protilátky, které se označují velkým písmenem E a zkratkou IgE. Přítomnost těchto protilátek lze běžně zjistit ve specializovaných laboratořích, jde o drahé vyšetření a měl by je doporučit pouze odborník (alergolog, gastroenterolog, pneumolog či dermatolog). Levnější je nepřímý průkaz těchto protilátek bodovými kožními testy (skin prick testy, SPT).

Pokud je vyšší hladina alergických protilátek proti některé potravině, tak v místě testu dojde k reakci v podobě kopřivkovitého pupenu s okolním zarudnutím. Hodnocení ponechme opět na odbornících. Testy potravin se totiž vyznačují vysokou mírou falešně negativních i falešně pozitivních výsledků. Rozhodující jsou proto především obtíže pacienta, popřípadě vysoce specializovaný test, kdy se pod dohledem osudová potravina na nějaký čas vysadí a pak se podá zpět pacientovi. Následně se sledují a zapisují možné nežádoucí reakce.

Alergie i u kojených

U nejmenších dětí se projevuje hlavně alergie na bílkoviny kravského mléka. Je to možné dokonce i u plně kojeného dítěte. Mikrodávky mléčných syrovátkových bílkovin, které maminka sní, se dostanou až do mateřského mléka, a tak mohou u citlivých jedinců s alergologickou dispozicí vyvolávat neklid, nechutenství, zvracení, bolesti bříška a průjmy. Typickým projevem jsou kojenecké koliky, provázené pláčem, nekoordinovanými pohyby, kopáním či přitahováním nožek k bříšku a praktickou nemožností takto sužovaného kojence zklidnit. Relativně častým projevem je i přítomnost nitek krve ve stoličce poctivě kojeného a v tomto případě i dobře prospívajícího dítěte. Jde vlastně o alergický zánět (imunologické poškození) sliznice tračníku a konečníku. Řešení je jednoduché, mléčné bílkoviny se ze stravy matky a popřípadě i dítěte vysadí.
U dítěte známe hned několik náhradních kojeneckých mlék (Alfaré, Nutrilon Pepti aj.), která svou speciální úpravou ztratila alergenní schopnost, a mohou se tak podávat i diagnostikovaným alergikům.

Alergické vyhasínání

Po mléčných bílkovinách následuje hned v závěsu alergie na vajíčko s převahou bílku. Obvykle se tento typ alergie diagnostikuje u chronického kožního postižení - u atopického ekzému. Následuje alergie na obilné bílkoviny (s převahou bílkoviny lepku), dále alergie na sóju, na běžné ovoce a na kořenovou zeleninu. Teprve o něco později, obvykle až po prvním roce života, mohou nastoupit alergie na ořechy, ryby, sýry, mák, celer, rajčata, luštěniny i aromatické ovoce. Poznali jsme ale i kojence s prudkou reakcí na arašídy, bílou rybu nebo po požití nekořeněného vařeného kuřecí masa.
Ve vyšším věku se alergie na mléko, vejce a mouku vyskytuje naopak poměrně vzácně. Příčinou tohoto příznivého stavu je schopnost „alergického vyhasínání“, ale jen na základní potraviny. K tomuto imunologickému usnutí dochází ještě v předškolním věku, v 80 procentech dokonce do tří let věku. Za tento víceméně vítaný děj je nejspíš zodpovědné dokonalejší vyzrávání trávicích procesů a důkladnější zpracovávání bílkovinných antigenů, které tak nepodráždí přecitlivěle naladěnou imunitu sliznic.

Starší věk včetně adolescentů se vyznačuje převahou alergie na delikatesní potraviny. Jde především o veškeré stromové i nestromové ořechy včetně arašídů (což vlastně žádné ořechy ani nejsou, vždyť jde o luštěninu), korýše a měkkýše (raci, humři, langusty, mušle, ústřice, olihně aj.), exotické ovoce, celer, chřest, olivy, hořčici, mák, ryby (není rozdílu mezi mořskými a sladkovodními rybami), pivo, víno, destiláty, ale jde i o alergii na luštěniny včetně sóji, na koření a sezam.

Léčbu potravinové alergie nechte na specialistovi. Je relativně snadná, pokud se ovšem odhalí příčinný antigen. Podaří-li se identifikovat spouštěč, z diety se striktně odstraní. Je třeba dbát na vyloučení všech komponent osudové potraviny, včetně těch skrytých ve směsných a hromadně vyráběných potravinách. Potřebné poučení je samozřejmostí, není vhodné experimentovat, naopak je nutné číst pečlivě všechny etikety.



Kdy to není alergie

Mnoho dětí má po požíti určitých potravin obtíže podobné alergii, jedná se ale o jiné zdravotní problémy. Například o nedokonalost či přímo neschopnost trávení základních živin. Obvykle jde o nepřítomnost nějakého enzymu, často to bývají enzymy nutné k natrávení cukerných složek potravin (v případě malých dětí obvykle nedokonalé zpracování mléčného cukru neboli laktózy). V tomto případě pacienty sužují jen trávicí obtíže (bolesti, nadýmání, průjmy) s následným neprospíváním až hubnutím. Dále mohou potíže nealergického původu vznikat požitím dráždivých potravin. Typickým příkladem je požití kyselé okurky, jahod, uzených ryb, alkoholu, kávy, zrajících sýrů, zkvašených pochutin a mnoha dalších potravin. Pokud se objeví otoky či kopřivka například po vinném nápoji, protilátky IgE, které ukazují na potravinovou alergii, se v těle obvykle nenajdou. Půjde pravděpodobně o přímý vliv látek patřících mezi „budivé aminy“ (například histamin či serotonin). Někdy jde také o nakažení či otravu jídlem, například o kolibacilární kontaminaci mléka, salmonelu ve vaječném pokrmu, stafylokokový endotoxin v majonézových pochoutkách a podobně.