Konkrétní možnosti přírodní léčby

Alternativní přírodní léčba vychází z jiných postupů než klasická medicína. Má své zastánce i odpůrce, a to i v řadách odborné veřejnosti. Mnozí pacienti na užívání alternativních metod léčby nedají dopustit – také proto, že po jejich aplikaci pocítili znatelnou úlevu. V zásadě platí, že pacient by měl alternativní možnosti léčby využívat až v okamžiku, kdy zná svou diagnózu a léčí se pomocí klasické medicíny.

Některé metody přírodní léčby si pacient postupem času osvojí a může si léčbu aplikovat sám, v jiných případech je potřebná asistence lékaře.  Zastánci přírodních metod tvrdí, že posilují imunitní systém pacienta a především regulují reaktivitu organismu. Neléčí se tak příznaky, ale samotná podstata onemocnění (alergie, astmatu, ekzému atd.).  

Nabízíme vám výčet možných přírodních metod léčby, který rozhodně není vyčerpávající.

HOMEOPATIE

Homeopatie je velmi rozšířenou a také velmi diskutovanou metodou léčby. Je poměrně známá, slyšel o ní snad každý z nás. Pacienti se dělí na dva nesmiřitelné tábory: jedni ji označují za šarlatánství a nesmysl, druzí ji považují za zázrak, který jim pomohl v okamžiku, kdy klasická medicína selhala. Odpůrci nejčastěji argumentují tím, že úspěch není výsledkem užití homeopatik, ale spíše věcí sugesce. Zastánci oponují: homeopatika zabírají i u zvířat, kde sugesce nefunguje.

Homeopatika se připravují z rostlin, minerálů nebo látek, pocházejících ze zvířecího světa. Látky k přípravě se ředí a protřepávají (tzv. dynamizují), což zesiluje jejich účinek. Klasické homeopatické přípravky se nazývají podle výchozí suroviny.

Proces přípravy homeopatik je poměrně složitý, stejně jako jejich užití v každém konkrétním případě pacienta. O aplikaci by proto měl rozhodovat zkušený lékař nebo homeopat na základě podrobných informací a vyšetření pacienta.

Své příznivce mají i homeopatika, která se míchají navzájem. Výsledkem jsou komplexní prostředky k léčbě. Dále existují i homeopatika s rostlinnými výtažky, která se používají neředěná.

K léčbě alergií se používají ředěné alergeny – například pyl nebo potraviny, které u pacienta způsobují alergickou reakci. Další možností jsou homeopatické léky vyrobené z bakterií či nemocných tkání pacienta. K léčbě se mohou využívat i preparáty ze zdravých zvířecích orgánů nebo jedů, které mají tu schopnost, že konkrétní jedy vylučují z těla ven (například dehet).

Homeopatika se mohou připravovat i z vlastní krve pacienta. Krev odebraná z žíly se může ozařovat ultrafialovým světlem, míchat s jiným homeopatikem nebo obohacovat kyslíkem. Poté se injekcemi aplikuje zpět do organismu, dětem se připravuje homeopatický preparát, užívaný ústy. Homeopaté tuto metodu doporučují především k léčbě astmatu  či pylových alergií, může se však úspěšně užívat  i u řady dalších chorob (gynekologické záněty, tvorba akné atd.). U alergiků se nasazuje ještě před zahájením pylové sezóny.

Princip akupunktury spočívá v aktivaci a dráždění aktivních bodů na lidském těle, které se provádí ocelovými jehlami. Akupunktura je metoda velmi stará, vznikla před tisíciletími v Číně. Pomocí akupunktury lze účinně léčit řadu nemocí: alergie, migrény, záněty dutin, bolesti páteře, cennou rýmu nebo ekzém.

Místo ocelových jehel se v poslední době (zejména u dětí) používá laser.

Fungování orgánů lidského těla může pozitivním způsobem ovlivnit i masáž chodidel. Na ploskách nohou i ušních boltcích totiž existují zóny, jejichž aktivací se člověk může zbavit toxických látek v organismu. Masáž podněcuje vylučovací schopnosti kůže, ledvin, střev i dýchacích cest. Může dále působit i na nervový vegetativní systém člověka. Uvedenou metodou lze údajně docílit velkých úspěchů, chce to však jediné: opravdu zkušeného maséra.

Zdravé je ovšem i dráždění chodidel při chůzi po trávě nebo oblázcích. Speciální koupele chodidel dále dokážou podporovat krevní oběh a mít v konečném důsledku podobný efekt jako masáž.

Fytoterapie vychází z léčivé síly přírody. Správným použitím rostlin lze dosáhnout úspěchů při zbavování se jedovatých látek z organismu a celkové očistě těla. Používání bylinek má ovšem svá pravidla. Některé rostlinky mohou být alergeny a nejsou tak vhodné pro každého: heřmánek, fenykl, třezalka, máta, měsíček zahradní. Typickým reprezentantem je heřmánek, který se rozhodně nehodí k léčbě ekzémů.

ENZYMOVÁ TERAPIE

Alergické změny v zažívacím traktu, slinivce břišní nebo žaludku mohou mít na svědomí i enzymy, které v lidském organismu zajišťují trávicí funkce a výměnu látek. Pokud není enzymů dostatek nebo nepracují, jak mají, dochází k poruchám biochemických pochodů a trávení. Organismus se pak špatně zbavuje odpadů, které způsobují zdravotní problémy. Jedním z nich je i acidóza (kyselost), kterou se v některých případech nedaří prokázat ani krevními testy.

Skrytá acidóza vzniká díky špatné životosprávě, zejména při vysoké konzumaci tuků, masa, bílé mouky a cukru. Významný podíl má i pití alkoholu a kouření. Acidóza může být příčinou alergie, astmatu i kožních potíží.

Součástí léčby každého alergika by se měla stát správná životospráva a zdravý životní styl. Bílou mouku, sladké pečivo nebo pudingy se vyplatí nahradit celozrnným chlebem a musli. Vyvarujte se pojídání sladkostí, místo knedlíků jezte raději celozrnnou rýži a pozapomenutou pohanku nebo jáhly. Na talíři omezte i množství masa a nepřejídejte se. Nejezte konzervované potraviny  ani polotovary. Odborníci na výživu vřele doporučují konzumovat hodně ovoce a především zeleniny – pětkrát denně. V dnešní době, kdy se o správné životosprávě často hovoří, není problém získat potřebné informace a sestavit si opravdu zdravý jídelníček.

Co se týče celkového životního stylu, rada je jednoduchá. Nebuďte líní a snažte se hodně chodit, cvičit, sportovat. Sedavý způsob života je velmi nezdravý pro každého. Otužujte se, sprchujte se chladnou vodou nebo běhejte bosky v ranní rose, pokud k tomu máte příležitost. Velmi zdravá je i sauna, protože organismus zbavuje toxických látek.

LÉČIVÉ MINERÁLY A STOPOVÉ PRVKY

Vznik alergie může být důsledkem nedostatku stopových prvků a minerálů v našem organismu. Vápník, chrom, draslík, měď, hořčík, železo, mangan, selen, zinek, sodík, fosfor a křemík – to všechno jsou prvky, které naše tělo nutně potřebuje k životu. Přirozeným zdrojem těchto látek je potrava, zejména ovoce a zelenina. Intenzivní zemědělství a vyčerpaná půda ovšem často způsobují, že těchto látek není v našich potravinách dostatek.

Našemu organismu dále škodí vysoká konzumace bílé mouky a cukru, které bychom se měli vyvarovat. Nedostatečné vstřebávání některých stopových prvků způsobuje záněty střevní sliznice.

Neznamená to ovšem, že bychom deficit v organismu měli pokrývat polykáním tablet. Ideální jsou přirozené zdroje minerálů a stopových prvků ze stravy, bohatým zdrojem jsou například mořské řasy.