Nový čtyřnohý miláček v bytě může vyvolat alergii

Druhým nejčastějším zdrojem alergenů v zimním období (většinou ale celoročně) jsou domácí zvířata pěstovaná přímo v bytě. Mezi domácí mazlíčky, kteří často navozují alergické potíže, patří především kočky, ale podobně nebezpeční mohou být psi, králíci myši a křečci a další.

Na pěstování domácích zvířat mají v současné době odborníci dosti odlišné názory: Někteří zakazují chov domácích zvířat, jiní doporučující jejich chování k zamezení rozvoje alergie. Záleží však především na vašich životních situacích.

Pokud jste nikdy nechovali domácí zvíře a pořídíte svému dítěti pejska nebo kočičku, může to být problém.

Osídlení bytu tímto novým čtyřnohým obyvatelem velice výrazným způsobem zvýší koncentraci zvířecího alergenu v tomto uzavřeném prostoru (můžeme to přirovnat k vrcholu pylové sezóny kvetení travin). A vzhledem k tomu, že již nyní víme, že skoro 25 % obyvatel má genetickou vlohu pro rozvoj alergie, je vysoká pravděpodobnost, že k rozvoji alergie dojde v krátkém období, např. již několika měsíců.

A neplatí to jen pro děti, platí to i pro dospělé, u kterých se může rozvinout alergie na zvířecí alergeny i v dospělém věku, když si pořídí do bytu čtyřnohého mazlíčka a předtím neměli se zvířaty žádný užší kontakt.

Kde jsou zvířata chovaná dlouhodobě je situace jiná.

Obyvatelé této domácnosti jsou „zvyklí" na kontakt s tímto alergenem, který jim nevadí. Pak se dá předpokládat, že i ženy, které jsou těhotné, žijí v tomto prostředí a porodí dítě, které přijde do takového prostředí hned po narození, bude mít vytvořenou „toleranci" na tyto zvířecí alergeny. Jinými slovy můžeme říci s nadsázkou: pokud se dítě narodí ve psí boudě a i nadále žije v těsném společenství se psem, má mnohem nižší pravděpodobnost, že se u něj vyvine alergie na psí alergeny, než dítě, které dostane jako dárek psího miláčka do městského bytu ve svých 3 či 10 letech.

Co dělat, když už jsme pejska pořídily a zjistíme alergii u dítěte?

U alergie na zvířata je nejhorší, že nejúčinnější léčbou je odstranění příčinného alergenu (čili čtyřnohého miláčka), a to v době, kdy si již nově odhalený alergik na něj značně citově přivykl a těžce nese, že se s ním musí rozloučit, nebo jej dokonce nemá kam dát.

Rovněž je potřeba si uvědomit, že alergeny zvířat mohou (i po jejich odstranění z bytu) v bytě dlouho přetrvávat v bytovém prachu, který je usazen v nábytku, kobercích, textiliích, jak bylo výše uvedeno u roztočů.

Ze zkušeností je známo, že nejobtížněji se odstraňují z bytu alergeny kočky - někdy to vyžaduje i několik měsíců intenzivního vysávání, praní prádla, větrání, gruntování, někdy i vymalování či odstranění tapet, než se podaří tyto alergeny zcela odstranit a alergický pacient se zbaví potíží

Alergii totiž nezpůsobuje srst, ale bílkovinné molekuly, které se nacházejí například v moči, slinách, odumřelých buňkách kůže a ve výměšcích mazových žláz zvířat. V srsti se pouze alergeny shromažďují.

Jak tedy snížit množství alergenů ze zvířete:

*Nejúčinnějším způsobem jak omezit množství alergenu je pravidelné koupání zvířete, a to alespoň dvakrát týdně. Tímto způsobem je možné snížit uvolňování alergenu až o téměř devadesát procent,"

*Výskyt alergenů se ale dá omezit i pomocí speciálního roztoku, který se vtírá do srsti zvířete. Roztok alergeny obalí a zneutralizuje.Vytřením ze srsti se alergeny odstraní. Hlavní účinnou složkou je směs kationtových čisticích látek s obsahem kvartérních solí dusíku.

*Dále je zapotřebí, aby mazlíček neměl přístup alespoň do pokoje, kde alergik spí.

*Je nutné časté vysávání, utírání prachu, pokud možno v době, kdy alergik není přítomen.